12.03.2013 Když v roce 1999 přistupovala Česká republika do Severoatlantické aliance, byl to jistý krok završující návrat k demokratickým hodnotám a zejména záruka zajišťující bezpečnost země. Zároveň to byl náš závazek vůči našim partnerům v rámci společné obrany a vůči budování vlastních vojenských schopností. Od té doby se NATO nejen dále rozšířilo o další země, uskutečnilo několik zahraničních operací, ale muselo a stále čelí ekonomickým problémům, způsobených armádním rozpočtům dlouhodobou hospodářskou recesí.Nicméně cíle a priority Aliance jsou nejen zachovány, ale na základě summitu v Chicagu se nadále rozvíjejí.
Primárním cílem je ukončení mise ISAF v Afghánistánu a předání plné zodpovědnosti za svoji bezpečnost afghánským bezpečnostním silám. Přitom se tato mise po roce 2014 bude transformovat v misi výcvikovou, asistenční a podpůrnou s finanční podporou pro udržitelnost ANA a ANP a pro zkvalitnění životních podmínek Afghánců.
V současné době se členské země NATO podílejí na obraně a ochraně území Turecka systémem protiraketové obrany Patriot.
Severoatlantická aliance odsouhlasila budování NATO Forces 2020, jejichž základem jsou dvě oddělené iniciativy: Smart Defence a Connected Forces Initiative. Chytrá obrana je cestou k rozvíjení a podpoře kritických kapacit a schopností, naproti tomu iniciativa pro spojené síly pomůže Alianci a jejím partnerům postavit na zkušenostech dvou dekád společných operací silnější, akceschopnější a mobilnější NRF (NATO Response Force).
Armáda ČR se hodlá aktivně do obou iniciativ zapojit a již dnes připravuje několik společných projektů, jako je MATC (Multinational Aviation Training), či MLCC (Multinational Logistics Coordination Centre). Zároveň rozvíjí své schopnosti v rámci JCBRN Defence COE ve Vyškově či v rámci C4ISR výcviku. Je nutno mít stále na paměti, že zodpovědnost za schopnost bránit svoji zemi má podle čl.3 Washingtonské smlouvy stále naše armáda a že i v době rozpočtových škrtů je nutno pokračovat v dokončení reformy armády.
Zvyšující se rozdíly mezi schopnostmi a kapacitou ozbrojených sil a rostoucím vlivem NATO a EU na mezinárodní úrovni může v budoucnu ohrozit naši i Evropskou bezpečnost. Zastavení modernizace může ohrozit schopnosti našeho obranného a bezpečnostního průmyslu, zastavení inovací a vývojových projektů ohrozí naši konkurenceschopnost a naše exportní možnosti. Ale zejména neumožní doplnit naše obranné schopnosti vůči novým hrozbám, jako je stále mezinárodní terorismus, kybernetická bezpečnost či ZHN.
Ing. Antonín Seďa
- Člen Poslaneckého klubu