22.05.2013 Rozloučení s dlouholetým aktivním členem i čestným předsedou ČSSD profesorem Valtrem Komárkem je v tuto chvíli těžké, budí silné emoce, ale není to tak, že bychom se loučili navždy. Na to byl jeho vliv dostatečně silný i v posledních letech, kdy nastavil laťku pro roli stranického ombudsmana, neformálního smírčího soudce. Moudrého muže, který nám sděloval své životní zkušenosti a odborná stanoviska.
„Jsem rád, že si vyměňujeme názory, nevidím v tom nic hrozného. Naopak si myslím, že strana je tehdy silná, když v ní kvetou různé názory. Když zní v polemikách, to všechno v ní nakonec kultivuje, šlechtí a posiluje společnou moudrost,“ vzkázal při svém posledním vystoupení na 37. sjezdu ČSSD. Do Ostravy tehdy přijel, ačkoliv bylo zřejmé, že to pro něj byl namáhavý a únavný podnik.
Jeho příklad je hodný následování pro všechny, kdo chtějí být skutečnými a poctivými sociálními demokraty. Hodnoty, které obhajoval - solidarita, rovnost, spravedlnost, úcta k individuálním osudům, práva tvořivé práce, odpovědnost k příštím generacím – i metoda, která nedovolí, aby se tyto hodnoty staly pouze obnošenými hesly. Valtr Komárek nás bude stále nutit, abychom nevystačili jen s nadhledem komplexních vizí, složitých národohospodářských manévrů a společenských reforem, ale abychom neztráceli kontakt s tím, co prožívají konkrétní lidé, v rodinách, v nezaměstnanosti, v osamocení, v nemoci a bezmoci, ve stáří, se skromnými příjmy. Lidé, kteří mají jen omezenou volbou toho, co mohou udělat pro každodenní důstojné přežití. Lidé, pro které politický zápal a reformní nadšení kohosi nahoře nesmí přerůst jen v další přírodní katastrofu.
Profesor Valtr Komárek cítil s obyčejnými lidmi, protože osud ho pravidelně zanášel do ústraní. K vynucené skromnosti, která ho potkala třeba potom, kdy opustil místo prvního místopředsedy vlády a poslance v prvních letech obnovené demokracie, přistupoval s velikostí státníka a filozofa. Vracel se ke kořenům evropské civilizace a sepsal strhující příběh svého života do epopeje, která zůstane cenným portrétem doby, v níž působil. Nazval ji výstižně Kronika zoufalství a naděje.
Jeho vzestupy a pády byly důsledkem mimořádné osobní statečnosti ve chvílích, kdy před národem stály historické příležitosti a bylo třeba podstoupit bitvu s otevřeným koncem. Bylo jich mnoho. Připomeňme rok 1968, kdy se podílel na tvorbě zásadních reforem pražského jara, a léta v Prognostickém ústavu.
V polovině 80. let perestrojka v Moskvě nabídla šanci, které bylo třeba využít a zároveň uvažovat, co dál. Valtr Komárek to zvládl způsobem, který mu historie nezapomene. Prognostický ústav, který založil a řídil, se stal skutečným centrem kritické znalosti potřeb republiky. Sešel se v něm nezopakovatelný soubor mimořádných osobností, ať už je dnes ve zpětném zrcátku hodnotíme jakkoliv. Přestavoval však znalosti nejen toho, co je třeba odvrhnout, ale také seriózní úsilí o vytvoření programu toho, co je třeba udělat. Souboj s rizikem, že proti jedněm pohádkářům, kteří seděli na vltavském nábřeží v ponuré budově ústředního výboru vládnoucí strany, nastoupí jiní, omámení jinými útlými brožurkami.
„Pamětníci“ si vybaví, jak nad promrzlou letenskou plání na konci listopadu 1989, na které čtvrtmilionové shromáždění občanů setřáslo nadvládu Husákova režimu, hlásal jeden z transparentů: „Komárek ví jak.“
Připomeňme si volební rok 1992, kdy se Valtr Komárek rozhodl osobně podpořit tehdy ještě Československou sociální demokracii. V té době to rozhodně nebyla žádná sázka na jistotu, obnovená sociální demokracie teprve pracně a bolestivě získávala silnější pozici na české levici. Profesor Komárek se tehdy velmi obětavě a s nasazením pustil do volebního souboje na kandidátce ČSSD v Jihomoravském kraji, odkud z Hodonína pocházel. Jako řadový člen jsem se v tom čase podílel na jeho volební kampani a tak mohu potvrdit, že moudrost a charisma Valtra Komárka a také autorita jednoho z mužů roku 1989 sociální demokracii ve volbách rozhodujícím způsobem pomohly stát se řádnou parlamentní stranou. Za to mu budou sociální demokraté už trvale vděčni.
Velký programový pokus jak nabídnout ČSSD ucelenou představu dalšího dlouhodobého postupu předložil profesor Komárek v podobě Vize pro Českou republiku 2025. Byla součástí příprav na převzetí vládní odpovědnosti po volbách 2010. Je to i nadále mimořádně živé poselství, přestože o mnohém dnes můžeme uvažovat jinak. Budeme však postupovat v nekončícím dialogu s mužem, který „věděl jak“ a nikdy neztrácel z očí skutečné šance republiky.
Valtr Komárek se do poslední chvíle zajímal o sociální demokracii a o její plány do budoucna. Když jsme se setkali naposledy, domlouvali jsme se na jeho účasti při přípravě našeho ekonomického programu pro volby v roce 2014. Tento záměr však už zůstal bohužel nedokončen.
Pane profesore Komárku, děkujeme za všechno!
Mgr. Bohuslav Sobotka
- Předseda ČSSD
- Stínový předseda vlády