Mají pojišťovny přispívat na prevenci?

Stát pojišťovnám usnadňuje jejich podnikatelský projekt.  Policie vyšetřuje dopravní nehody  a  celé spisy předává elektronicky včetně fotodokumentace pojišťovnám. Na  náklady daňových poplatníků přátelé.  Ve světě to není zdaleka obvyklé v takové míře jako u nás. Nehody bez zranění se v mnoha státech vůbec POLICEJNĚ nevyšetřují.  Tuto činnost ve světě zajišťuje samostatný likvidátor pojistných událostí, jehož práci musí pojišťovny uhradit. U nás tato živnost živoří. Pamatujete  velký boj při snaze uvolnit policii ruce a zvýšit hranici výše škody, kdy se policejně vyšetřovat dopravní nehody nemusí ?

Stát donedávna hradil zásahy hasičů při vyprošťování zraněných a úklidu silnice po dopravní nehodě. Nejsou to malé prostředky. Ač  to měly plně hradit pojišťovny. Dnes tu a tam nějaký zásah zaplatí. 

Pojišťovny dostaly od ministerstev vnitra i dopravy přístup do centrálního registru vozidel. Zdarma.

V Evropě je tzv. „povinné ručení“ běžné a neprotestuji proti tomu. Máme mezinárodní systém zelených karet. Z filozofie – všechna auta na silnici jsou ze zákona pojištěna, se pak hradí i škody vzniklé když pachatel ujel a není znám. V našem, pojišťovnami zlobovaném prostředí to dopadlo tak, že na plnění máte nárok až tehdy, pokud vás neznámý pachatel současně přizabije. Ano podmínkou je současný vznik těžké, nikoliv lehké, újmy na zdraví.  Tím se minimalizoval počet událostí, kdy je jakýkoliv nárok. Modelově, jste poškozeni při dopravní nehodě neznámým pachatelem  a máte zlámané obě ruce a otřes mozku, škoda 200 000 a plnění nula. Byly doby, kdy to bylo jinak a za pojištění jsme platili jedné pojišťovně desítky let z dnešního pohledu směšnou částku 144 Kč. Česká pojišťovna pak platila v těchto případech vše nad 10 000 Kč. Pojištění odpovědnosti nehorázně zdražilo. Legislativa rezignovala na regulaci ceny, byť stále jde o nerovnoměrné postavení zákazníka nahnaného jako ovce ke spolku několika pojišťoven, které se sdružují.

Aby bylo z čeho hradit škody nepojištěných vozidel v prostředí více pojišťoven, vzniká v r. 1999 ze zákona garanční fond. Stát musí z Evropského práva zaručit, aby plnění i u nepojištěných vozidel bylo zaručeno.  Garanční fond vzniká z peněz, které motoristé do systému odvádějí povinně, to připomínám a svým způsobem jsou to peníze, které jsou stále státní, vybrané na základě zákona.

Zřídili jsme kancelář pojistitelů, která má pro stát mj. vést správu garančního fondu, tedy spravovat peníze, které jsme my všichni motoristé povinně odvedli do systému. Všechny pojišťovny do fondu odvádějí část vybraných peněz z povinného ručení,  aby byla naplněna jeho výše pro případnou likvidaci škod nepojištěnými nebo neznámými vozidly. Platí různě velké částky podle velikosti kmene pojištěnců. Rozhodli jsme, že se navyšuje o peníze, které kancelář sama vybere od hříšníků, kteří neplatili a které jsme opět zákonem potrestali povinností zaplatit násobně vyšší částky za každý nepojištěný den. Roční „pojištění“, vlastně penále,  pak šplhá do desítek tisíc a je snadno dobytné. Jsou to stále státní peníze? Tvrdím, že ano.

Kancelář pojistitelů, vzniklá zákonem je profesní organizace pojistitelů, dnes jde o akciovou společnost. A jí jsme všechny ty prostředky svěřili.  Ze zákona má tyto úkoly:

-          Spravuje garanční fond

-          Provozuje hraniční pojištění a informační středisko

-          Zabezpečuje plnění úkolů souvisejících se členstvím v Radě kanceláří

-          Uzavírá dohody s kancelářemi pojistitelů cizích států

-          Spolupracuje se státními orgány ve věcech týkajících se pojištění odpovědnosti

-          Vede evidence a statistiky

-          Podílí se na předcházení škodám v provozu na pozemních komunikacích a na předcházení pojistným podvodům v pojištění souvisejících s provozem vozidel

-          Zpracovává pro potřeby své, svých členů nebo kanceláří pojistitelů členských států a jejich členských pojišťoven údaje o dopravních nehodách od Policie ČR

Fondem, respektive kanceláří,  dnes protékají neskutečné prostředky. Aktuálně je tam přes  7 miliard.  Stát své závazky bezezbytku plní (popsal jsem výše), Kancelář pojistitelů na stát kašle. Ze zákona se má podílet na předcházení škodám v provozu na pozemních komunikacích.  Ze své komunikace s představiteli zastoupenými v Radě vlády pro BESIP,  nejen v posledních dvou letech, mohu dosvědčit, že na prevenci nehodovosti přispívat dokonce odmítají se směšnými výmluvami, prezentované delegátem v Radě Sikorou. Usnesení Rady vlády BESIP, že organizace, které ze snížené nehodovosti profitují, se na prevenci maji podílet, neplní. Bylo přijato současně s Usnesením, že ministerstvo školství zajistí  povinnou dopravní výchovu v základních školách. Ministr školství Dobeš to sice kvůli mně trochu zbrzdil, ale nakonec od letošního školního roku bylo usnesení naplněno a pracovníkům MŠMT patří dík.

A to je další položka na které se stát ve prospěch pojišťoven podílí. Plně financujeme z peněz daňových poplatníků prevenci nehodovosti a zisk z poklesu škod plyne plně do kapes dnes výhradně zahraničních pojišťoven. Takovéto chování je možné jen v balíkově, jako je naše společnost.

Z výroční zprávy ČKP za rok 2011, uložené u obchodního soudu,  cituji:

Celý proces, zahájený intenzivní informační kampaní v r. 2008, vedl k těmto efektům:

1. financování škod, způsobených nepojištěnými vozidly, se během roku 2011 definitivně přesunulo na nepojištěné motoristy; - je to zásluha legislativy, desetinásobek platby účtovaný hříšníkům pokrývá těch pár škod, které se musí zaplatit, většina se stejně nehradí, když poškozený nebyl těžce zraněn.
2. počet nepojištěných vozidel klesl do konce roku 2011 proti stavu k 31.12.2008 odhadem o 218 tis. (o 27 %);  - dobrá práce ČKP, musím být objektivní.
3. počet oznámených nepojištěných škod klesl v roce 2011 proti roku 2008 o 1 466 (o 30%);
4. počet pojištěných vozidel stoupl v letech 2009 až 2011 o téměř 496 tis. (+ 7,8 %) a jeho tempo růstu je tak souhrnně za všechny 3 ročníky dvojnásobně vyšší, než tempo růstu počtu registrovaných vozidel (nárůst o cca 278 tis. resp. 3,9%).
5. příspěvky  členů České kanceláře pojistitelů (dále jen „ČKP“  či „Kancelář“) do Garančního fondu za účelem financování nepojištěných škod se pro rok 2011 ani pro rok 2012 nemusely vůbec předepisovat.  (fond dosáhl takové výše, že nemá smysl navyšovat a pojišťovny tedy nepřispívají  a pojišťovny začínají přemýšlet, jak peníze vyvést ve svůj prospěch, dále naznačím jak se jim to daří).

Ani jedna tato změna zákona neopravňuje pojistitele ani ČKP navyšovat výši pojistného. Pokud to udělají, měli bychom cenu pojistného nekompromisně zákonem upravit a regulovat.  Na posledním zasedání Rady vlády pro BESIP v říjnu tohoto roku delegát pojišťoven, ing. Sikora správně vypočítal, že investice 1 milionu do prevence nehodovosti je schopna snížit následky na nehodách o 10 milionů. Je v zájmu samotných pojišťoven, aby škody z dopravních nehod klesaly a zákon správně předjímá, že ČKP se na této aktivitě má podílet. Protože dobrovolně to přes opakované výzvy Rady vlády pro BESIP  nebude nikdy naplněno, není jiná cesta, než zákonem. 

Nevím, kdo psal zamítavé stanovisko vlády k návrhu zákona. Připadá mi, že to byl někdo z pojišťovny.  My máme přijímat zákony v zájmu lidu této země, nikoliv v zájmu profesních skupin. A když někomu naháníme zákazníky, má exekutiva kontrolovat, jak je s prostředky takto získanými nakládáno a zda jsou čerpány k účelu, na který byly určeny.

Mgr. Stanislav Huml

• Člen Poslaneckého klubu