18.03.2013 Masarykův onkologický ústav patří k rodinnému stříbru veřejného zdravotnictví Brna i celé České republiky. Proto se o něj vždy zajímali a zajímají nejen pacienti a odborníci, ale také různí privatizátoři. Převádět z veřejného majetku do soukromých rukou zařízení úspěšná, vybavená a perspektivní je totiž vždy výhodnější než usilovat o jakákoli jiná.
Podle toho, které z metod doba právě nabízí se tak dalo a ještě dá činit privatizací zjevnou, nepozorovaným odstátňováním, předstíraným úpadkem vyřešeným dlouhodobým pronájmem, případně jinými formami účasti soukromého podnikání na veřejném zdroji. Že Brno bude opět v ochotné první linii druhého reformně odstátňovacího pokusu, plíživě plánovaného na letošek, lze odhadnout podle dřívějších zkušeností s rušením Úrazové nemocnice či odstátněním tkáňové banky při bohunické nemocnici v darebných letech julínkovských a šnajdrovských.
Informovaným občanům je jasné s jakým dlouhodobým cílem byl v červnu 2008 exministrem Julínkem pověřen ředitelováním Masarykova onkologického ústavu bez řádného konkurzu právě profesor Jiří Vorlíček. Svou ochotu sloužit a posloužit ostatně deklaroval krátce předtím v časopise Agel Academy. Odstátňovací vizi se tehdy nestihlo či nehodilo naplnit, pánové Julínek i Šnajdr se mezitím posunuli k jiné budovatelské činnosti, avšak Jiří Vorlíček s úkolem tiše vytrval na čekané. Jistěže v rozporu s vyhláškou MZd ČR 247/1993, podle níž lze funkce ředitelů státních nemocnic a ústavů obsazovat pouze výběrovým řízením. Řádný legální výběr ředitele by však mohl odstátňovací vizi komplikovat, každá osoba se na to nehodí, takže právo a pravidla musela stranou. Nemusíme-li to hned nazývat personální korupcí, říkejme tomu třeba paralelní vize rozvoje ústavu zcizením. Od takové vize se naštěstí v onom váženém ústavu distancovali všichni ostatní profesoři, docenti, velká většina lékařů a zdravotníků. Ostatně pouze jejich zásluhou ústav funguje a prosperuje a je také na nich, zda ho vydají neúctyhodným jen tak bez komentáře.
Uplynulo pár let čekáním, kdy TO přijde. Jiřímu Vorlíčkovi zbývá už jen asi rok odstátňovací úkol jeho velitelů naplnit, pokud možno v tichosti. A tak právě začíná pronájmem rozlehlého rehabilitačního oddělení ústavu soukromému nájemci. Zajisté sdělí, bude-li vůbec tázán, že je to nezbytné a prospěšné. Nepochybně jsou takoví, leč nemnozí, pro které je tento první promyšlený krok nezbytný a velmi prospěšný. Podnikavý zájemce o pronájem však nebývá charitou ani nezištným sponzorem a bude jistě rehabilitačně za veřejné prostředky prosperovat na půdě ústavu, kde si pověřený státní správce Vorlíček už dále prosperovat netroufá. Ústav má ještě plno dalších atraktivních a ještě významnějších kapacit, je nabitý technologiemi. Onkologický ústav je pěkná a spolehlivá nevěsta na vdávání. Neměl by však být nevěstkou pro vzdávání se vilným slídičům či nevěstou prodanou, případně v chaosu doby unesenou. Takže je třeba veřejně požadovat, aby podivně ustanovený podivný ředitel Vorlíček jako pověřený veřejný správce státního zdravotnického zařízení provozovaného za veřejné prostředky veřejně sdělil PROČ a ZA KOLIK. Aby to sdělil veřejnosti co nejdříve nebo příslušným kontrolním a vyšetřovacím orgánům později.
prof. MUDr. Jan Žaloudík CSc.
- Člen Senátorského klubu