Propouštění vojáků z armády není řešením základních problémů resortu obrany

Propouštění vojáků z armády není řešením základních problémů resortu obrany

25.10.2012 V letošním roce je to již třináct let od vstupu naší země do Severoatlantické aliance, jež se stal základem zajištění naší obrany a vnější bezpečnosti. Rok 2002 byl rokem zahájení reformy AČR s cílem její plné profesionalizace. Pokud původním cílem reformy bylo 26 200 vojáků, pak současný stav je tristní. K 1.1.2012 měla naše armáda toliko 22 248 žen a mužů ve zbrani. Pokud ještě po roce 2002 byl jistý étos v plnění reformy i v plnění tzv. Pražských závazků, postupem času, zejména z důvodu snižování rozpočtu kapitoly 307 došlo k tomu, že reforma není a ještě dlouho nebude dokončena. Dokonce se obávám, zda bude dokončena vůbec.

Mohu rozumět snaze ministerstva administrativně snížit počet vojáků i civilních zaměstnanců a  zároveň „ušetřené“ prostředky použít na navýšení platů mužstva, praporčíků a nižších důstojníků. Nicméně se obávám, že tyto kroky současné personální problémy a stav v naší armádě nevyřeší. Problémem je nejen stále se zvyšující mandatorní výdaje, ale i nevhodná hodnostní struktura či stále se zvyšující věk profesionálních vojáků. Zajištění růstu platu s hodností a ne s funkcí je sice krok správným směrem, ale před touto změnou by měl být schválen tolik očekávaný kariérní řád. A pokud někdo mění počty vojáků v rozporu se stále platnými cíly reformy AČR, měl by představit budoucí novou podobu i strukturu naší armády a zejména její schopnosti odpovídající politicko-vojenským ambicím naší země. 

Ministerstvo obrany po schválení obranné strategie, která snížila politicko-vojenské ambice naší země, řeší spíše ad hoc jednotlivé problémy české armády. Řešením ovšem není  „afghanizace“ naší armády, ale plnění si svých závazků vůči NATO i Evropské unie, daných článkem 3 Washingtonské smlouvy a dokumenty Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Pokud stále platí úkoly a cíle Bezpečnostní strategie ČR a Obranné strategie ČR, pak by naše armáda měla budovat své schopnosti, které budou v souladu s těmito úkoly. Pokud se mění počty vojáků v rozporu se stále platnými cíly Reformy AČR, měla by být představena nová budoucí podoba naší armády. A to se doposud nestalo.

Vedení resortu však opět chytá pomyslnou kočku za ocas a postupuje přesně opačně. A to tak, že upravuje velikost i strukturu armády pouze podle svých finančních možností. Přitom se jí stále nedaří zvýšit transparentnost a efektivitu vynakládaných finančních prostředků, stále neexistuje dlouhodobý a střednědobý plán modernizace a rozvoje ozbrojených sil ČR.

To se může v budoucnu České republice vymstít, a to nejen v neplnění si svých závazků vůči našim aliančních a evropským partnerům. Ale především v omezování schopností Armády ČR, čímž se postupně sníží obranyschopnost naší země a bezpečnost našich občanů.   

 

Ing. Antonín Seďa

  • Člen Poslaneckého klubu