25.02.2014 S blížícími se volbami se jako zástupné téma vede diskuse o to, zda a kdy přijmout euro. Vstupem do Evropské unie, který v referendu schválilo 77 procent obyvatel, jsme se k jeho přijetí zavázali.
ODS již oznámila, že právě na strašení eurem založí svoji kampaň. Občanští demokraté mají strašení jaksi v popisu práce. Ke hrozbě návratu komunismu, ke hrozbě cesty do Řecka, nového Mnichova a k dalším katastrofickým scénářům přidávají jako bonus vyvolávání hrůzy z eura. Jan Zahradil, který je v eurech placen již deset let, se této cizácké měny děsí s upřímností sobě vlastní.
Politici ostatních stran jsou soudnější, ale také mlhavější. Euro podle nich přijmeme, až přijde ten správný čas.
Jak už to bývá, vášnivé spory neponechají prostor pro střízlivou úvahu. Přitom by nebylo nic jednoduššího než vyhodnotit, nakolik přijetí eura pomohlo, či uškodilo našim slovenským sousedům. Mají s ním již pětiletou zkušenost.
Slovenská ekonomika je stejně tak jako ta naše z nějakých 80 procent v zahraničních rukou, slovenské bankovnictví je stejně tak jako naše ovládáno z ciziny, pracovní síla na Slovensku je stejně tak jako u nás výrazně lacinější než na západ od našich hranic. Podíl lidí žijících v chudobě je v obou zemích zhruba stejný, vyhlídky středních vrstev jsou zde i tam neslavné. Také dopady eura by tedy měly být srovnatelné.
Spory politiků o to, zda a kdy euro zavést, mohou najít nečekané rozuzlení. Jak známo, platí pro přijetí eura čtyři základní podmínky, byť je v současnosti z 18 zemí eurozóny plní pouze tři státy. Mezi ty dvě nejznámější patří, že roční deficit státního rozpočtu nesmí být vyšší než tři procenta a že celkový veřejný dluh země nesmí přesáhnout 60 procent HDP.
Zatím podmínky plníme, to však nemusí trvat dlouho. Během panování obou úsporných pravicových vlád se náš státní dluh zvýšil skokově z 29 procent HDP v roce 2008 na plných 49 procent. Ještě pár let takových úspor a podmínky pro přijetí eura plnit nebudeme.
Potom je naděje, že nám onu podezřelou měnu nebude už nikdo nutit a my budeme mít naprostou svobodu devalvovat korunu pravidelně, a tak srážet cenu naší práce někam k hranici pracující chudoby. Nejen politici ODS si pak budou moci s čistým svědomím odškrtnout splnění dalšího národního zájmu.
Zdroj: Právo (25.2.2014)
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
- sociolog, filozof, publicista, environmentalista